Jak jsem se zděsila v mateřské školce

Tohle jsem skutečně nečekala, ... I když, trochu vlastně ano. Ale i tak jsem naštváním nemohla usnout. Prostě jsem si opět utvrdila, že za to, jak to tady vypadá, si můžeme opravdu jen my sami.

K naší školce mám plno výhrad. S nástupem svého potomka do této instituce jsem například zjistila, že mnohé metody přežijí i revoluci, že ve školní jídelně se stále vaří béžová omáčka a že děti jsou na sebe stále stejně ošklivé, jaké byly za mého dětství.

Na druhou stranu to, že moje dítě chodí do školky rádo, mnoho těchto skutečností utlumí.

S jednou věcí se ale nehodlám smířit vůbec. Nevím, zda je to jev celostátní. Možná ano, o to hůř. Jde o to, že u nás ve školce se nikdo nepozastavuje nad tím, že plno rodičů své dětičky šoupne do kolektivu prostě a jednoduše nemocné. Zejména v zimních měsících potkávám na schodech červené oči a nosy, mokré a hutné kašle, unavené obličeje ...

Říká se, že první rok ve školce je nejhorší. U nás stojí za ..... i ten třetí a jak pozoruji starší kamarády svých dětí, nezbavíme se toho ani ve škole. 

Nejdřív jsme prověřili naše dítě. Proběhly nejrůznější testy (vše v pořádku), imunostimulace, úprava jídelníčku, úprava životosprávy, zařazení více sportu, vitamíny, pozitivní motivace ... Nic zvláštního se, co se týče zdravotního stavu, neděje. Tři týdny doma, čtyři dny ve školce a tak podobně pořád dokola. Někdy tři měsíce, někdy půl roku, někdy osm měsíců v kuse. Chytne to starší dítě, za tři dny mladší dítě, popřípadě rodiče ...

Nedávno jsem toto téma otevřela na tzv. SRPŠ. Jde o spolek dobrovolných rodičů, kteří mohou tak trochu "kecat" do toho, jak to školka vede. Zda budou vyslyšeni je už jiná otázka, jak jsem tento týden zjistila.

Snad tady ani nemůžu napsat, jaké názory na schůzce padaly. Ostatní matky, místo, aby mě podpořily, mě téměř napadaly, že jejich děti mají ale kašle alergické, ze suchého vzduchu, ... dál už ani nevím. Potrefená husa, napadalo mě postupně, když se mi začalo zatmívat. Korunu tomu nasadila paní ředitelka, která mi odsouhlasila moje protesty, nicméně odvětila, že s tím nic dělat nemůže (!!). Po asi půlhodině dohadování jsem docílila toho, že na nástěnku napíše, že do školky mají chodit zdravé děti. HA, HA, HA!!! Dovolte, abych se zasmála ...

Rodičům je jedno, že jejich děti jsou neustále infikovány bacily dalších dětí. Když to totiž dělají jiní, budeme to dělat taky. Kolo se roztáčí ještě rychleji. Co na tom, že v lékárně necháte několik tisíc, děti vymlasknou iks lahviček chemikálií a celou zimu je jim blbě. Korunu tomu dá pedagogický sbor, který tiše mlčí, utírá si svoje nosy a na námitky zbloudilých matek (jako jsem já) krčí rameny.

Vím, co je to chodit do práce s malým dítětem. Vím, co je nemít babičku a vím, co jsou to nekonečné nemoci. Nicméně tím, že se všechny ty nastydlé, nedoléčené a nemoci přecházející děti stále shlukují v jedné přetopené třídě, nic nevyřeší. 

A tak přemýšlím nad tím, čím bych se mohla živit, abych u toho zvládala zejména přes zimní období být v podstatě nonstop doma s dětmi. Protože je buď budu léčit, nebo nebudou moci chodit do školky, aby nebyly neustále nemocné. Protože školka v současnosti není o tom, aby se o děti postarala, když já budu pracovat. Protože je o tom, že si tam pouze chodíme vyzvednout další a další nemoci.

P.S.: Pro ty, co mi chtějí napsat, že dětské nemoci si každý musí odbýt, co mají dělat matky samoživitelky, že mám dítě se slabou imunitou a podobné blbosti, které jsem už zaslechla na onom sedánku s rodiči ve školce, těm bych ráda vzkázala jednu věc. Ať se nediví, jak to tady vypadá. Protože zdravý rozum a slušnost se z této země definitivně odstěhovaly. Pak bych jim ráda vzkázala ještě jednu věc, ale raději nebudu vulgární ...